Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psalo se 7.9. Léta Páně 2002. Kamzinka vyrážela se skupinou světlušek z 1.dívčího oddílu  na putování za Sv.Alžbětou, patronkou všech světlušek. Vrána měl podobný úkol, jen s vlčaty z 5. oddílu Mohykáni putovali za Sv,Františkem z Assisi. Naše cesty se tedy rozdělily. Světlušky putovali, když zastavili, vyslechli si příběh o dobrodiní Alžběty a jejím utrpení, jenž jí připravoval její „přítel“ který ji bil a trápil ,protože si myslel že jen tím z ní udělá svatou. Dověděli se o jejím životě, jak pomáhala i malomocným, kterých se všichni báli, a vzdala se všeho svého bohatství, čímž si zaloužila opovržení od všech jejích přátel. Sv.František na tom byl podobně. Nechtěl žít v přepychu, a pomáhal nemocným a chudým, prý rozuměl zvířatům, a lidé jemu i Alžbětě přisuzovali některé zázraky. Divné, že cesty obou skupin vypadaly podobně,ale přesto vedly každá jinudy, ale překvapivě cíl měly stejný. Sv.Alžběta a František nás odvedli do Údolí Duchů. A nebyli jsme tam jen my. Ale také Tkanička, šikula, Majkl a Venca. Sotva jsme se ubytovali a najedli, převlékli jsme se do krojů. Světlušky a vlčata se seřadili u studánky. Potom postupně po jednom přicházeli k dřevěné bráně, kde světlušky od Kamzinky a vlčata od Vrány dostali zapálenou svíčku a uvítání do nového oddílu.Našeho oddílu. Zapálenou svíčku pokládali do kruhu kolem ohniště tak jak přicházeli. Nakonec přišel Venca a zapálil slavnostně oheň. V Gilwelském kruhu jsme zazpívali červená se line záře, pověděli něco o našem novém oddíle, zazpívali skautskou hymnu a postupně podepsali zakládací listinu. Tu ukryli..kam? to ví jen zasvěcení.

 Druhý den byl náš první oddílový den. Hráli jsme hry a prováděli různou činnost, která se pro světlušky a vlčata patří. Třeba i to že Jerry ztratil spacák a málem jsme nestihli vlak. Však takových chybiček se v historii našeho oddílu ještě objeví, stačí zalistovat deníky nebo kronikou.

Ale jak to vlastně začalo? Kdy a kde se vzala ta první myšlenka? V prvním dívčím oddíle tehdejší vůdkyně Sirka měla světlušky i skautky pohormadě. Dvě světlušácké družiny měli co dělat aby stačili skautkám. A protože se v oddíle vyskytlo několik starších bezprizorních, a Sirka se jednou zmínila o tom, že vždycky snila o oddíle skautek, Kamzinka se dohodla s Tkaničkou, a zašli za Sirkou. Slovo dalo slovo. V té době Vrána absolvoval vlčácký lesní kurz, a chtěl víc volnosti a dělat program jen pro vlčata.Na výpravě na Berounku jsme s Tkaničkou a Šikulou a Vránou měli světlušky a vlčata  na starosti. Abychom ukázali že se o ně umíme postarat a že se nám neutopí atd. Tam nás objevil náš oddílový duch Sam. Mrtvý tramp, který na louce nechtěl ukřičené paviány a vandaly a chtěl nás ze začátku vyhnat. Přesvědčili jsme ho že se v přirodě umíme chovat a tak nám zůstal nakloněn. Vždy jen do chvíle,kdy někdo to skautské chování porušil. A co dneska? Ozve se ještě někdy?

A pak historicky poprvé měly světlušky na táboře oddělený program od skautek a vlčata od skautů. Ještě ne světlušky a vlčata pohormadě, to až o rok později na historicky prvním táboře 6.oddílu Čtyřlístek v Kryštofových Hamrech.